Rozum, vědomí a strach

Všem nám to už na základní škole lili do hlavy. Obrátit, narovnat hlavu, podívat se jestli nezapadl jazyk a podložit nohy. Pak zavolat pomoc. A víte co? Oni ví proč to říkají. Horší ale na tom je fakt, že když už se něco stane tak je člověk prostě mimo.

Vím, že bych z toho neměl zas až tak dělat vědu. Smíšené pocity, které člověk cítí po zážitku, jaký jsem dnes zažil, ale chtějí samy ven. Takže netradiční “článek” je na světě…

Dnes ráno na FELce na ZČU jsem si razil jako každý čtvrtek ráno na angličtinu, když procházím ve třetím patře okolo slečny poblíž jedné z učeben. Po pár krocích, co jí minu slyším dutou ránu, tak se otočím a vidím jí na zemi, obličejem dolů s tím, že jí trochu škubou končetiny. Nejdřív jsem myslel, že jenom omdlela, tak jsem k ní přišel, otočil jí s tím, že jí jen proberu. Oči ale otevřené, těkající ze strany na stranu a bůhví jestli vnímala, že nad ní někdo stojí. Spíš ne.

V tu chvíli panika. Co mám sakra dělat? Popravdě jediné co mne napadlo bylo narovnání hlavy a podívat se jestli nezapadl jazyk. A bůhví jestli stačí jenom nakouknout jak jsem to udělal já. Naštěstí se takřka ihned objevila i profesorka, která se hned začala ptát, co se děje a zvedla jí nohy. Slečna zatím začala postupně přicházet k sobě…

Když se probrala, poprosila, abychom nevolali záchranku s tím, že je epileptička a akorát by jí odvezli a zase pustili. Profesorka s ní komunikovala a ptala se, zda bere léky atd. s tím, že je prý i zdravotní sestra. Slečně jsme dali napít a poté jsem jí s jiným klukem podpíral směrem do třídy.

Když jsem o chvíli déle odcházel do učebny angličtiny, tak mi jen matně docházelo, že uplynula jenom krátká chvilka. Co mě ale děsí nejvíc je, že jsem netušil co dělat. Kdyby nešlo o „slabý záchvat“ tak absolutně netuším, jak by to dopadlo. A řeknu vám, že to vůbec není příjemný pocit…

« Předchozí článek

Následující článek »

kaja47
23.4. 2010 v 0:05

Takhle jsem jednou na hlaváku uviděl chlapa v kaluži krve. Překročil jsem ho a šel dál. Stejně jako další desítky lidí.
Petr Miko
23.4. 2010 v 0:51

To je docela šílený – že ani nikdo nezavolal “pitomou” záchranku…
SkyLuke
23.4. 2010 v 15:29

To věřím, že není. Co bys dělal, kdyby se neprobrala a nikdo nepřišel na pomoc?
Petr Miko
23.4. 2010 v 17:56

SkyLuke: Nevím, nepřemýšlel jsem nad tím – asi bych začal hulákat o pomoc (přece jen jsem byl na chodbě ve škole, kdy už byli i jiní studenti, akorát byli v učebnách)… Jinak asi mobil a volat záchranku.