Mediální masáž není nutně špatná – v jedinci sice někdy vyvolá tak vysoká očekávání vůči propagované věci, že je pak zklamaný, ale někdy… Někdy prostě sedí. Patří k věci. Má tam být. Nejeden z nás si pamatuje, jak jsme ještě před zahájením prodeje Dragon Age: Prameny (v originále Origins) mohli všude číst okřídlené věty jako “Od tvůrců Mass Effect” (zde jsem se nechytal, poněvadž jsem dodnes nehrál) a “Duchovní nástupce Baldur’s Gate” (a nyní jsem byl nenávratně ztracen). Průměrně ve hrách vzdělaný PC hráč pak shledával sebe sama v očekávání, kdy že Ta hra už konečně vyjde. A když pak vyšla, šlo o boom, velké haló – vysoce hodnocené recenze se daly číst napříč internetem. A víte co? Ony hru hodnotily vysoce zcela právem. Proč? Čtěte dál!

Určitě jsem nebyl sám, kdo si hru objednal spolu s oficiálním průvodcem hrou (u nějž “kdysi” Pavel Dobrovský v Potrefené Huse horlivě kýval hlavou, jak dobře dělám, že hru objednávám s ní – ještě aby ne, podívejte se na překladatele :)). Díky tomu jsem trávil samotnou instalaci hry s průvodcem v ruce a hltal jsem očima slovo za slovem, abych aspoň tušil, co mne čeká – přeci jen mne řádně navnadila už úvodní zněla autorunové obrazovky Dragon Age. Z oné chvíle jsem měl dva poznatky – 1) ať už je ta hra nainstalovaná!, 2) co se týče průvodce hrou, tak jde o povedenou “brožuru” s pár dobrými tipy, nicméně takový Zaklínač měl dle mého názoru průvodce lepšího. Každopádně to nic neříká o hře samotné.

Po prvním spuštění hry nastala oblíbená fáze každého RPGčkaře – vyhrávání si s postavou :) Už od Oblivionu vládne určitá obsese s nastavováním délky nosu, šířky lícních kostí a jiných atributů lidského těla v takové formě, že si hráč tak trochu připadá jako plastický chirurg (jen aby nakonec stejně zjistil, že to není úplně ono), nicméně hračičkové si dokážou v tvůrci postavy vypiplat vskutku povedené charaktery díky široké paletě možností – po stránce vzhledu. Atributy schopností jsou pak základním kamenem všeho, co se kolem RPG jen trochu motá. Poněvadž hru nyní hraji už podruhé, zpětně dokážu ocenit fakt, že jednotlivé atributy jsou pěkně popsány a hráč díky jejich popisku dopředu ví, jak moc mu daný atribut ve hře samotné pomůže. Odpadá tím frustrující “že já tam klikal tuhle vlastnost a ne jinou, teď jsem se kvůli tomu seknul na tom a tom místě”. Ohledně výběru vlastností samotných pak je z čeho vybírat – ať už od vlastností unikátních pro povolání nebo zaměření až po společné jako boj s obouruční zbraní atd.

Postava hotová, jde se hrát! Ať už se zdá unikátní začátek hry jako takřka bezvýznamný prvek, jde o libůstku, která hru osvěží a dá jí punc jedinečnosti. Každá postava má tak jinou motivaci v hlavní příběhové linii, nabízí se jiné dialogy a samotný závěr hry může uvádět do trochu jiných souvislostí.

Co se týče prolínání souvislostí, tak právě Dragon Age: Prameny projevuje velkou snahu, aby hráč pocítil dopady svého jednání na okolní svět. Ať už jde o vnitřní komunikaci mezi členy družiny, interakcí s NPC nebo o rozhodování, zda se zachovat tím či oním způsobem. Valná většina těchto variabilních aspektů příběhu je vázána na dialogy – rozhodně tedy nemá smysl namátkou mačkat věty s tím “ať už ten dialog skončí a já můžu se může dál proklikávat hrou”. To si radši jděte zahrát jinou hru, protože u herních počinů od Bioware jde hlavně o příběh – a Dragon Age není výjimkou.

Co se týče samotného příběhu, tak musím poznamenat, že je milý, líbivý a dává řádný prostor k sentimentálním hrdinským činům. Pohltí vás, máte neustálý pocit, že jestli nepůjdete dál hrát, tak si zplozenci přijdou pro vás (a ne vy pro ně) a celkově – působí přívětivě. Co mne ale trochu zaráží je zařazení Dragon Age jako “temné fantasy”. Nu, na americké poměry možná, ale přeci jen jsme ve střední Evropě – v místech, kde nejeden četl Sapkowskiho, anebo, jako já, Williama Kinga, jehož série Zabíječ dává spíš znát, co znamená “temná fantasy”. Celkově vzato si myslím, že jedním z aspektů temné fantasy by mělo být, že hrdinovi jde hlavně o sebe a zbytek je podružný (neříkejte tam to Zaklínač, ač to sedí!) – Dragon Age se mi tedy jeví spíš jako epická než temná fantasy. Ale to je jen rýpání se v “terminologii” – nenechte se tedy mýlit, Prameny mají výborný, propracovaný a “čtivý” příběh!

Proč jsem napsal “čtivý”? Protože víceméně souhlasím s názorem, který padnul na akci k uvedení datadisku na trh – zatímco Mass Effect je “Bioware film” tak Dragon Age je “Bioware kniha”. Nevím jak vy, ale já měl pro fantasy knihy vždycky velkou slabost.

Nyní se podívejme na hlavní zápletku. Když opomineme unikátní začátek hry, tak se vaše postava stane Šedým strážcem – jedním z bojovníků, kteří mají za úkol bránit svět před Nákazou a jejími Zplozenci. Paralela s Warhammerem, Chaosem a mutanty je jasná. Popojedeme. Ve světě Dragon Age se v době vašeho zasvěcení do řádu schyluje k velké bitvě mezi zplozenci a armádou Fereldenu – zemí, jež je vaší domovinou. Vaším hlavním vzorem a mentorem je Duncan, hlava fereldenských Šedých strážců, který vás zasvětí do všech hlavních příběhových peripetií – a seznámí vás s Alistairem – aktuálně služebně nejmladším Strážcem, který má výborně rýpavý humor (a dohromady s Morrigan jde o dvojici, u které se vyplatí si vždy vyslechnout jejich dialogy). Začnete tedy plnit quest za questem, setmí se, s otevřenými ústy shlédnete velkolepou bitvu o Ostagar a… A zde začíná pomyslná kapitola první a končí prolog. Začíná klasická zápletka “zachraň svět” s tím, že můžete bokem najít nějakou postavu, která vám bude zahřívat spacák u družinového táboráku v průběhu toulek po rozmanitém Fereldenu…

Co musí každý na Bioware ocenit je jejich vypravěčství. I kdyby vykládali sebevíc banální příběh a dávali ještě víc referencí na známé kultovní prvky (Indiana Jones, Baldur’s Gate,…) tak vás to prostě bude bavit. Protože zejména v Dragon Age ukazují pravdu, že nejde o ingredience pokrmu – jde o um, jakým vám šéfkuchař jídlo připraví. A že se po dohrání Dragon Age budete ještě dlouho oblizovat…

O něco výše jsem nakousl téma postav a družiny. Při svých toulkách Fereldenem potkáte vícero postav, které se k vám mohou přidat, přičemž některé jen za určitých situací – to vše ovlivňuje vaše rozhodnutí. Necháte vězně umřít zavřeného v kleci, zatímco se přibližuje armáda? Zabijete nájemného vraha, který se vám pokusil oholit strniště? Je to jen na vás. Tím ale aspekt družiny nekončí. Stejně jako jsem si kdysi vychvaloval (a stále vychvaluji) v Baldur’s Gate II možnost rozvíjení vztahů s postavami, tak to samé platí i zde. V závislosti na rozhovorech s postavami a svých činech se u členů družiny přidávají nebo ubírají body, které ovlivňují jejich chování k vaší hlavní postavě. De facto tak můžete dosáhnou od absolutní nenávisti až po bezbřehou lásku. Jediným mínusem se mi zdálo, že při správně volených dialozích jste schopní udržet v družině všechny členy družiny – ač jde o charakterově diametrálně odlišné postavy. Ale co, to je už jen detail.

Zatím jsem se nezmínil o vedlejších questech – a věděl jsem proč. Hlavní příběhová linie má totiž, přinejmenším zpočátku, tu vlastnost, že vás pohltí natolik, že věříte, že máte nedostatek času na záchranu Fereldenu a musíte rychle konat… A ve výsledku se zprvu po vedlejších úkolech moc nedíváte. A to by, vážení a milí, byla velká chyba! Ve vedlejších úkolech může hráč objevovat Ferelden do větší hloubky, zjišťovat zajímavosti a dokonce odemykat další možnosti (viz. Gankax). Vedlejších úkolů je vskutku mnoho a tak se mnoho hodin vážně nebudete nudit.

Nuda je totiž podmíněná stereotypem a ten odbourává a rozmanitost prostředí, ve kterém se hráč pohybuje – od podzemí až do horské vrcholy, nížiny a lesy… Zkrátka nejste odsouzeni k pozorování té a samé textury po X hodin. Ještě aby, když je graficky Dragon Age tak pěkně vykreslený…

Zde totiž vsouvám svůj názor. Zatímco jste se na mnoha místech a jiných recenzích mohli dočíst, že je Dragon Age: Prameny graficky zastaralý já nesouhlasím. Ano, není sice “reálný” a působí o to víc “pohádkověji”, ale mně se líbí svým barevným provedením – a i svými nároky. Hru dokáži hrát zcela plynule i na svém X2 Turionu s věkem dvou let a na baterku něco přes hodinu – a to se cení! Protože u tak povedené hry nemusím nutně obdivovat každou kapku vody vodopádu, ale chci si hru zahrát a užít!

Nyní by mohl článek skončit, poněvadž jsem shrnul vše důležité – obsah, popis… Ještě bych mohl napsat cenu – aktuálně 1099,- na Xzone.cz. Tím bych vás ale ošidil o popis rozšíření do hry, tjn. DLC.

Zatím jsou k dispozici tři – a to Kamenný vězeň, Pevnost Strážců a Návrat do Ostagaru. Všechna rozšíření jsou poměrně povedená, každopádně před jejich hraním osobně doporučuji nainstalovat patch 1.03, který opravuje dost chyb a hraní (nejen) DLC je tak bez zbytečných záseků kvůli herním chybám. Podívejme se na DLC rozšíření postupně.

• Kamenný vězeň:
  Bylo nebylo, po zaplacení nějakých těch korun českých za Bioware body si hráč stáhnul toto rozšíření a na herní mapě se mu objevila lokace průsmyku. Tam hráč potkal obchodníka, který mu dal hůlku k ovládání golema. Stačilo si jen pro něj dojít do vesnice Honnleath…

  Co si budeme povídat, je čas Nákazy, takže zplozence hledej i pod postelí – a v Honnleath to platí dvojnásob. Největší plus tohoto rozšíření je rozhodně golem(ka) Shale, která i v průběhu hlavní příběhové linie odhaluje postupně svůj původ a má zvláštní dialogy, které byste jinak neodemkli – provázanost se základní hrou tedy velmi příjemná. V samotné vesnici Honnleath se navíc “povaluje” vícero zajímavých předmětů, přičemž zejména lotři ocení fakt, že v jedné z truhel se vyskytuje poměrně silná dýka, jaká se v začátcích hry hodí.

• Pevnost Strážců:
  Bylo nebylo v táboře dobrodruha, objevil se Levi Dryden a mumlajíc něco jako “Duncan mi slíbil pomoc” se vás snaží přemluvit, abyste spolu s ním šli do starého a dávno opuštěného sídla Strážců a zjistit pravdu u jeho předkyni. Vzhledem k tomu, že stojí v táboře a je nad ním svítivý vykřičník, kolik z hráčů podlehne koupi DLC?

  Toto DLC je ale docela povedené. Sice je poměrně krátké a před instalací patche (viz výše) zabugované, nicméně po dokončení přidává užitečného obchodníka, truhlu kam skladovat přebytečné věci (ač, přiznejme si, že jakmile se do ní jednou něco dá, tak se už pro to většinou nevrací) a kováře, který umí vykovat speciální meč – pokud jste nalezli vzácnou rudu. Navíc je možné rozšířit obzory postavy a přidat jí nějakou tu vlastnost – stačí se koukat a nebát se :)

• Návrat do Ostagaru:
  A nyní dle mne nejpovedenější DLC. Náhodou se doslechnete o lokaci, kde se setkáte s královým důvěrníkem – a ten vás pošle zpět do Ostagaru. Ten nyní vypadá trochu jinak – a o to je pocit z DLC silnější. Nejen, že získáte nové předměty, ale povedené flashbacky učiní vaši návštěvu více… emocionální. Vaším cílem je získat zvláštní materiály z královy truhly – přinejmenším v počátku. Doporučuji!

Suma sumárum – Dragon Age si dle mého názoru více než zaslouží titul “hra roku 2009″ – v mých očích totiž takovou hrou je. Jsem RPGčkař a myslím si, že každého, koho kdy bavily RPG hry, tak si hru musí užívat. Je skoro směšná myšlenka, že by ještě dnes, v době, kdy minulý týden vyšel datadisk, někdo hru nehrál, nicméně pokud tomu tak je – doporučuji si ihned koupit a začít hrát! Osobně hodnotím 9 z 10ti.

Za Ferelden!

P.S. – Omlouvám se, že článek vyšel o více než týden déle, než jsem avizoval – člověk je tvor do přírody líný :) Jedno plus se ale podle mě v sepsání podobného článku v den tak vzdálený od data vydání nalezne – je vidět, že hra není postavená na prvotním “jú” efektu. Baví stále a intenzivně :)

P.P.S. – Pokud by vás zajímalo, jak si vedu v Dragon Age, můžete se podívat na můj Bioware Social účet.