Na tento snímek jsem se vydal spolu s přítelkyní bez jakéhokoliv velkého očekávání. Neviděl jsem trailery, nečetl jsem recenze na CSFD, neudělal jsem zkrátka nic, čím bych mohl sám sobě říct, zda snímek má být dobrý či špatný. Asi pud sebezáchovy, abych pak neměl zase moc velká očekávání jako u Avatara a neposlouchal, že jsem jenom “pozér”, který se schválně staví proti všem, aby na sebe upozornil. Smutné, Avatar se mi vážně nelíbil. Sherlock Holmes ale potěšil mou “pozérskou” duši natolik, že nemůžu činit nic jiného, než chválit. Proč?

Sherlock Holmes je snímek věru dynamický. Už začátek vás pevně usadí do sedaček a takřka bez dechu čekáte, jak se příběh rozvine dál. Robert Downey Jr. hraje Sherlocka s nasazením, že byste věřili, že je Sherlock oblíbenou postavou jeho dětství. Velmi schopným sekundantem je mu Jude Law coby věrný doktor Watson, pokud není v leckterých scénách dokonce ještě lepší. Oba se vzájemně výborně doplňují v boji proti hlavnímu záporákovi lordu Blackwoodovi, kterého na stříbrném plátně oživil Mark Strong. A záporák je to věru charismatický.

Co se týče postav, může být možná zpočátku problémem, že člověk čeká od Sherlocka trochu jiné archetypy postav. Knihy jsem nečetl, ale kdo by čekal, že bude Sherlock excentrický až asociální detektiv se sklony k alkoholismu? A že Watson bude muž velmi dobře schopný boje muž proti muži? Já tedy ne. Pozitivní zprávou však je, že tento “neduh” velmi rychle překonáte. Herci totiž působí natolik věrohodně, že si je pak nejste snad ani schopní představit nijak jinak.

Velký podíl na tom mají pravděpodobně i výborně psané dialogy, které jsou jak poutavé, tak i velmi, velmi zábavné. Ostatně humor je jedním ze silných prvků snímku. U filmu jsem výborně pobavil – a přitom to nijak neubralo na napětí snímku! Hlášky ve smyslu “Klíč k mému vysvobození leží pod tímto polštářem – nebojte se, jsem profesionál” vás dostanou do kolen. Nebo když má Sherlock vskutku velkou kocovinu a Watson začne nemilosrdně roztahovat závěsy Holmesova bytu. Bravurní :) Když jsem pak viděl závěrečné titulky, mohl jsem si jen říct – Guy Ritchie umí.

Od Ritchieho jsem viděl jen Rocknrollu, která mne vcelku i bavila (a hrál v ní taktéž Mark Strong). Co mají oba snímky, Rocknrolla a Sherlock Holmes, společného? Originální a svérázný střih. Záběr na bednu s nápisem “This side up”, nebo boční pohled na Blackwoodovu ruku mířící k Watsonovi vás prostě dostane. Je možné, že většina diváků si tyto drobnosti neuvědomuje, já osobně si jich ale velmi cením, protože takovéto záběry film správně “okoření”, mají punc originality. A i o tom to by film měl být.

Nyní pár slov k příběhu. Jak jsem už zmínil, už začátek je dynamický a s napětím čekáte, co přijde. Příběhové střety mezi Blackwoodem a Sherlockem nepůsobí ploše – jde o boj dvou výborných myslí inteligentních jedinců – přičemž jedna je kouzelně zvrácená. Odpusťte mi to “kouzelně”, ale já musel :) Sherlock tak v průběhu snímku svádí s Blackwoodem až, zdá se, nevyrovnaný soubor, ve kterém pravděpodobně prohraje, protože jsou ve hře očividně i nadpřirozené síly. A s nimi si racionální Holmes vážně nerozumí. Do toho se zamíchá i Watson, který je zasnouben a chce Holmese opustit, a Sherlockova femme fatale (v podání Rachel McAdams), jejíž záměry nejsou až tak čisté. Vskutku – chutný, okořeněný a skvěle podaný mix zvratů. Příznivý je pak fakt, že tato směska příběhových peripetií nikde “nedře” – nebo jsem si přinejmenším ničeho takovoho nevšiml.

Snímek Sherlock Holmes doporučuji všem, kteří se chtěji u filmu skvěle pobavit a zároveň chtějí vidět alespoň trochu neotřelý film. Neříkám, že jde o vrcholné dílo kinematografie, nicméně…

…Kam se hrabe Avatar.

Na mém osobním žebříčku hodnotím 4/5ti.