V Plzni jsem prvním rokem a tak je jasné, že jí dodneška pořádně neznám. Proto jsem byl velmi zvědavý, kde vlastně je a jak vypadá Lochotínský amfiteátr. Přeci jen, když už si člověk koupí lístek za 180 Kč, má jistá očekávání, ne? :) Nu, myslím, že očekávání byla splněna.
Na sobotním Majálesu jsem byl s Honzou K., Robem a Petrem, aneb jeden bloger vyrazil snižovat průměrnou inteligenci třem chytrým studentům FAVky na hudební akci tohoto měsíce :)

Hned u vstupu nám byly prohlédnuty batohy, zda nepronášíme alkohol, a byli jsme zkontrolování ve velkém filmovém stylu, zda při sobě náhodou neneseme nějakou zbraň. Klukům se to zrovna nelíbilo, vlastně ani mně, ale chápu, že by nebylo fajn v průběhu dne narazit na podnapilého agresivního jedince s nožem v ruce.

U vstupu nám byly dány na zápěstí pásky prokazující, že jsme platící návštěvníci, a program mapkou. Vše růžové. RŮŽOVÉ!!! S klukama jsme se trochu zhrozili, když jsme zjistili, že letošní Majáles je laděn do infantilního EMO stylu – kromě všudypřítomné růžové se totiž v programu a okolní výzdobě objevovali i postavičky emáka a emačky – což osobně považuji za znechucující. Odpusťte mi, pokud máte rádi tuto pseudokulturu – já jí prostě nechápu a ani neplánuji se snažit jí pochopit.

Nicméně – tento fakt jsme po chvíli rozdýchali bez jakýchkoli známek řezných ran na předloktí a vydali se k amfiteátru samotnému, v jehož centru stál Gambrinus stage – stage, na kterém hrály všechny hlavní kapely. Musím poznamenat, že by amfiteátr snesl menší opravu – přeci jen je dost laviček v katastrofickém stavu.

V uzavřeném open-air prostoru, kde Majáles probíhal bylo docela dost stánků – veskrze s jídlem a pivem. A že se pilo! Protože bylo horko, tak věřím tomu, že si prodejci tekutého chleba přišli na své! Přinejmenším počet plastových kelímků na zemi ve večerních hodinách mluvil za vše.

Co se týče lidí, tak bylo zajímavé, kolik hudebních kultur se setkává na jednom místě. Od goth, metaláků přes běžné civily až po do očí bijícího punku s pořádným hřebenem na hlavě…

Každopádně – na Majáles jsme nepřišli jen tak očumovat lidi, že a tak jsme se brzy zaposlouchali do hudby, která se nesla vzduchem občas lehce zavánějícím marihuanou.

S kluky jsme přišli do amfiteátru krátce po 14,00 a tak jsem měl možnost si poslechnout na Gambrinus stagi kapelu Imodium, která mne docela zaujala. Opominu teď fakt, že jsou autoři songu “Žiletko, má lásko”, protože jejich výkon mne přinutil se podívat blíže na jejich hudbu a Stigmata je prostě song, který ještě teď zní v uších! Ale nebudu zase moc přehánět – jejich výkon byl spíše průměrný. Když však vezmu v potaz, že jsem si od nich moc nesliboval, tak mne Imodium příjemně překvapili.

Kapelou, která mne ale strhla se vším všudy i přesto, že jsem jí dřív neznal, jsou plzenští Mandrage, kteří se sami popisují jako hudebníci hrající vše od rocku po punk. A hrají zatraceně dobře! Zpěvák mne i překvapil svým parádním hlasem a lidičky, ty kytary… To bylo něco! Stejně jako u Imodia jsem si později poslechl nějaké “studiovky” a povím vám – živák je stokrát lepší! Kapky proti slzám a Digitální děti jsou písničky, které si rád poslechnu znovu!

Co přišlo pak? “Nějaké to skáčko”… Vyznavači skáčka, neuražte se, ale mne to prostě nějak nebere… Hudbu jsem si poslechl, ale co mne překvapilo více než muzika samotná byl fakt, kolik lidí na ní “paří”! U Tleskače i Sto Zvířat byl plný kotel a lidi si to užívali! Ruce pěkně nad hlavou pak díky růžovým páskám kolem zápěstí dávali při pohledu z dálky pocit, že se dole nachází nějaká růžová vlna…

Hodina minula hodinu a přišla kapela, na kterou jsem se neskonale těšil. Divokej Bill! A možná proto, že jsem od ní očekával nejvíc, tak jsem z ní byl i trochu zklamaný – místo jasných hitů hráli spíš songy, které se nikdy moc nehrály, a které ani sám nepreferuji. Snad jen Dávno mne vytáhlo z lehké letargie a vyřvával jsem si hlasivky. Ale abych nekřivdil – Bill zahrál dobře všechny své songy, jenom má prostě lepší :) Mimo starých písní pak zahrál i pár nových, ze kterých se mi však zalíbil jen Školník, kterého jsem ale už stejně slyšel na jejich podzimním koncertu v Plzni.

Po Billovi zavládlo totální nadšení a Honza navrhnul, že půjdeme do kotle – musíme si přeci taky trošku zapogovat! Smrtelná chyba…

Přišli Horkýže Slíže, kteří jsou známí svou dobrou hudbou a zejména schopností přivést dav posluchačů do varu – a my jsme se v kotli teda doopravdy “vařili”. Bohužel ale díky opilým jedincům, kteří se tam snažili ostatní spíš zabít, než cokoli jiného (nebo že by o tom pogo bylo?), jsem se radši vydal rychle pryč. Chvíli jsem poslouchal Slíže mimo kotel, ale pak jsem začal cítit mírnou únavu a bez kluků, kteří se beznadějně ztratili v kotli, jsem vyrazil pryč. O chvíli později mi však volal Petr, kde jsem, že oni jdou také pryč, protože v kotli to bylo k nepřežití… :))

Suma sumárum byl sobotní Majáles výborný. Pár “tmavých míst” sice bylo, ale těch světlých bylo rozhodně víc. Příští rok bych rád šel zas!