"Není těžké mít nápady, jen je těžké je vyjádřit." – Henri Bergson

Hořká příchuť selhání

Tenhle článek jsem si poměrně dlouho rozmýšlel, zda napíši. Psal jsem to na Twitteru, na Facebooku… Všude. Lidé okolo mne ví, co se stalo. O co jde? První zkouškové období v mém životě se rozhodně nevyvíjí způsobem, jakým jsem si představoval. Ve čtvrtek jsem totiž nesložil zkoušku z Matematiky 1.

funkceUž první zkouška z Počítačů a programování 1 u doc. Herouta rozhodně nedopadla dle mých představ – Java mne poměrně baví a “dobrá známka” (čti: za tři) nebyla až tak uspokojující. Nicméně jsem dostal svých pět kreditů a vzal jsem to jako motivaci pro větší snahu v dalším semestru.

A nyní matematika. Přiznávám, je to moje blbost, že jsem si více neprojel trial2 se vzorovými příklady, a že jsem si nezopakoval příklady ze cvičení, ale tak nějak jsem očekával u zkoušek jenom teorii. Inu – chyba lávky.

Písemnou část matiky jsem pořádně zvořil. 22/60 příkladů jsem měl správně a pak byly dál už jen chyby, které snížily hodnocení na 8/60 výsledných bodů. Nicméně ústní část byla stále přede mnou a já tak doufal, že přinejhorším trojku obhájím.

A chybělo málo – i podle slov prof. Stehlíka. Ten k nám všem přistupoval velmi vstřícně, ale jak se říká – kde nic není, ani smrt nebere. U ústní části jsem totiž dostal jednoduchou derivaci, integraci a vyšetření funkce + ALT-F4kovou otázku “Limita posloupnosti”.

U derivace a integrace zapracovaly nervy. Vůbec nevím proč, ale zcela nesmyslně jsem součin funkcí jednoduše vyderivoval a vyintegroval. Teprve když prof. Stehlík nevěřícně pohlédl na papír a zadal mi ještě jednodušší součiny funkcí, došlo mi, že jsem měl použít vzorec pro součin derivací a metodu Per Partes u integrace. Ach jo. A u Per Partes jsem navíc udělal jednu botu, na kterou mne opět musel prof. Stehlík upozornit. Nicméně jsem jí ihned opravil.

Pak ale nastalo ono “ani smrt nebere”. Vyšetření průběhu funkce. Nikdy jsem to neuměl – na střední jsem se to nenaučil, na cvičeních jsem to nepočítal a v testech jsem to udělal vždy tak nějak napůl, abych z toho měl aspoň pár bodů, které mi stačily. Pokusil jsem se tedy spočítat aspoň to málo, co jsem věděl, k dalším pár věcem mne radami dostrkal prof. Stehlík, nicméně u fáze kreslení grafu jsem opět udělal botu. A pak příšlo “zúčtování”.

Prý chybělo málo a zkoušku bych dostal za tři. Ale protože v dalším semestru bude matematika těžší a bude stavět na znalostech o funkcích ze zimního semestru, radši mi prof. Stehlík zkoušku nedal, abych se to naučil.

Chápu to, vážně – a akceptuji to. Nyní doufám, že budu na zkoušku naučený líp a zkoušku si dám. Doufám v to.

Teď abych vysvětlil název článku – od základní školy jsem byl zvyklý, že jsem se pohyboval “mezi lepšími” ohledně hodnocení. Základní škola na samé jedničky a střední škola až na třeťák s vyznamenáním. Maturita se samými jedničkami. A najednou taková rána za uši. Možná jsem jí svým způsobem potřeboval – zpětně uznávám, že jsem byl v přístupu k učení asi až přespříliš sebevědomý. Snad už stejnou chybu víckrát neudělám.

Protože pýcha předchází pád.

  • Na poprvé jen žabaři :D stejný titulek jsem použil při nezdolání zkoušky v autoškole. Už dlouho uvažuju první termín za pokus, okouknu to a příště budu již vědět do čeho jdu. Prof. Stehlík dobře věděl co dělá a jak píšeš rád se to naučíš lépe ;)

    Btw, to je tvá poslední zkouška? Času je ještě dost.

  • No minimálně u tý ústní to vypadá na jednoduchý příklady. Styď se! :)

  • fremy: Vážně? V tom případě je stejný titulek vážně jen dílem náhody :) Je to má předposlední zkouška – poslední bude Lineární algebra :)

    Tonda: Stydím. Jasně, že nervy udělaly svoje (a to dost), ale průběh funkce… Mno… Viz. článek :))

  • Jsou ti k necemu jednicky? Skola neni od toho, abys mel dobry znamky, ale aby jsi mel nejaky znalosti. ( K cemu je jednicka z anglictiny, kdyz pak nekdo nedokaze komunikovat? )

    Predpokladam, ze nebudes prvni, kdo neudelal nejakou zkousku, troufnu si rict, ze ani druhej :))

    Jak to mate s opakovanim zkousky/predmetu? Tri pokusy na zkousku a pak predmet v dalsim semestru?

  • mikke: Tak já na vysoké rozhodně nechci a nečekám jedničky, ale zas bojovat na pokraji trojek – to se sebou moc spokojený nejsem.

    S tím, že nejsem první kdo neudělal zkoušku – vím to – ale ten den udělali zkoušku skoro všichni až (snad) na 4 lidi (mezi nimiž jsem byl já a šli jsme pak společně na pivko :).

    Tuším, že jsou dva opravné termíny, potom nevím – zatím jsem nezjišťoval. A doufám, že ani nebudu muset.

  • Zkouška je od slova zkoušet, takže jsi to zkusil. No a? Lepší poznat hořkost hned na začátku studia a vzít si z ní ponaučení…

  • Tak to me mrzi, zes to nedal.. Ale zase to muzes brat tak, ze te to donuti se matiku naucit poradne.. urcite se ti to bude dal hodit. Rekl bych, ze zkousky jsou taky dost o psychice, kdyz si clovek neveri a ani si treba podvedome nemysli, ze by to mohlo dobre dopadnout, tak proste dobre nedopadne… lidi zacnou panikarit a vzdavat to uplne bez boje, misto toho, aby zacali premejslet a snazit se prijit na nejpravdepodobnejsi odpoved.. Ja jsem taky uplne vsechno nevedel, ale kdyz jsem se nad tim zkusil zamyslet, tak jsem si to nakonec vzdycky nejak odvodil.. Mno nic, kazdopadne preju hodne stesti k dalsim zkouskam; kdyz se naucis ty veci, ve kterych si myslis, ze se vubec nechytas, nebudou te mit na cem nachytat a urcite se podari :)

  • Rob: Já jsem to vážně nevzdával – byl jsem tam pěkně dlouho – prý něco přes hodinu :) (nevnímal jsem pořádně čas). Díky za přání :)

  • World is made of fail. Vítej v realitě.

    Na střední jsem se taky pohbovala mezi lepšíma a na vejšce mi pak všechno začalo být jedno.

    Ale ty zkoušky, kdy znám jenom něco a na základě toho si spoustu věcí odvodím a na místě znova vymyslím všechnu tu matematiku, kterou jsem se měla naučit, a nějak to napasuju na trojku jsou superluxusní. I když spíš je to jenom nekočná přehlídka fail-fail-fail.

Komentáře můžete sledovat pomocí RSS 2.0 zdroje.