Tak přesně tady měl být článek popisující, jak krásně se mi píše na nové klávesnici. Pardon. Měl jsem zde psát o svém novém, nádherném a skoro dokonalém batohu Dicota Venture. Anebo ne?

Chtěl jsem psát o obojím. Faktem však je, že zatím nebyla chuť se do takového článku pouštět. Proč? Nevím, asi mne už oupouští skoro dvouleté nadšení z blogování. Snad se to na vysoké škole změní k lepšímu.

O čem, že tedy tento článek bude? O tom, co jsem dělal v posledních dnech.

Když opominu fakt, že mne po dlouhé době pustil ze svých spárů svět Oblivionu a naopak mne začala bavit hra Team Fortress 2, tak hlavní událostí poslední doby byla cesta do Plzně.

Do města piva a průmyslu se nás vydalo pět, ve složení mé maličkosti, Šárky, Honzy Vránů, Helči a Martina Švejdů – čili bývalých spolužáků ze SPŠ-SE. Sice jsem jakožto jediný FAVák musel snést pár vtipů od zbytku party, kteří jsou všichni z FELu, ale já jsem jim to vrátil. O tom však později :)

Do Plzně i zpátky jsme jeli vlakem, přičemž nutno dodat, že se studentskou slevou (kterou jsem při cestě zpět už vlastnil) je lístek citelně levnější – běžný lístek stojí 172 Kč, zatímco studentský 77 Kč! V Plzni jsme se jako první vydali “ulovit” něco k jídlu – já jsem si objednal výbornou šunkovou pizzu, která se mi ke konci zdála sytější, než by mělo být možné. Sice jako poslední, ale své jídlo jsem s vypětím všech sil snědl :)

Poté jsme se vydali pro formuláře na Plzeňskou kartu – já sám jsem si vybral, avšak skoro stejně jako zbytek party, variantu, kde je kombinovaná Plzeňská karta i s ISIC. Formuláře jsme na místě vyplnili a vydali se ke kolejím.

Cesta tramvají po Klatovské uběhla v poklidu, zatímco mne pobavily staré cvakací strojky na lístky, které si pamatuji z dob svého dětství (strčíte lístek, zatáhnete k sobě a přístroj udělá díry na daná čísla rozmístěná do čtverce po lístku). Po vystoupení jsme se vydali k budovám kolejí, kde jsme se rozdělili a šli si vyřešit ubytování.

Jak mi bylo řečeno na xchatu, když jsem veřejně vyjádřil své mírné rozčarování – “Tos čekal čtyřhvězdičkový hotel?” Ne, nečekal, ale přeci jen jsem měl asi očekávání moc velká, než aby mohla být reálná. Zatuchlý vzduch, stará okna, nepěkné šedivé lino, jediný stůl, strohý nábytek… Ano, takovému pokoji budu říkat v následujících měsících “domov”. Je však jasné, že to nebude tak zlé. Párkrát se vyvětrá, vylepí plakáty a bude hned lépe :) Každopádně kolej už mám zaplacenou a mám i klíč od pokoje a buňky, kde jsme potkal Tomáše – budoucího souseda z vedlejšího pokoje na buňce.

Když jsem vyšel z budovy B2 na adrese Máchova 20, kamarádi už na mne čekali a spolu jsme vyrazili na univerzitu. Nyní se vrátím k mé “pomstě” za vtipy na účet nevinného FAVáka, alias mne. Já jsem dostal razítko na slevovou průkazku a formulář pro Plzeňskou kartu, spolu s potvrzením o studiu během malé chvilky (cca 5 minut) a vyrazil jsem tedy do budovy FELu. A tam byla krááásná fronta :) To víte, že jsem si v průběhu čekání neodpustil pár připomínek, že FELáci jsou strašně pomalá stvoření – a podle Šárčina vražedného pohledu jsem usoudil, že má škodolibost padá na úrodnou půdu :))

Po zmíněném “menším” čekání, jsme vyšli všichni z budovy FELu se všemi potvrzenými lejstry a já čekal, jak se půjdeme napít zlatavého moku, tekutého chlebu národa našeho, nahořklého tekutého zlata… Dobrá, přestávám básnit – musím přiznat, že jsem byl trošku rozčarovaný, když se moji FELlowshippers diplomaticky rozhodli (che – měl být jeden hlas na každou fakultu! :)), že půjdeme na vlak a poputujeme domů.

A tak se také stalo. Po cestě na nádraží jsme my, kluci, jen odevzdali formuláře žádostí o Plzeňskou kartu, trochu jsme zmokli a šli na vlak. Tím jsme se svezli až do ČB a tam se naše cesty rozdělily. Já sám jel městskou na Rudolfov, odkud mne čekala cesta pěšky domů – naštěstí mne kus cesty svezla máma autem. K večeru jsem už myslel, že mi nohy upadnou.

Dnes jsem zas byl na alergologii, aby mi pan doktor Dobiáš napsal léky a papír “na plíce”. První týden budou totiž na ZČU rozřazovací tělovýchovné testy a čtvrthodinový běh by mým zátěžově-astmatickým plícím neudělal moc dobře (ačkoliv ho stejně zkusím uběhnout – papír jsem chtěl jen pro jistou, kdybych už náhodou nemohl).

Nyní mne už čeká jen poslední fáze – sbalení věcí a přestěhování se na kolej. A už v pondělí začínám… Držte mi palce – aspoň v hledání energie a inspirace pro další články :)

P.S. – Téma stěhování do Plzně řeší i fremy, jak se můžete dočíst v jeho článku “Od září z Plzně” :)