Je tomu pár hodin, co jsem se vrátil domů z mého prvního týdne, který jsem strávil v Plzni – ačkoliv jsem tento článek napsal/píši ve vlaku do Českých Budějovic. Od pondělka patnáctého záři totiž probíhal tzv. nultý týden pro prváky Fakulty aplikovaných věd. Byli jsme seznámení se základními pravidly studování na univerzitě, zařídili jsme si Plzeňské karty pro cestování plzeňskou MHD a hlavně jsme se seznámili aspoň v rámci možností mezi sebou. Jaké to bylo?

Asi by ode mne bylo slušné přiznat, že jsme se neseznámili nějak extra – vlastně jsme se jenom viděli. Poznal jsem však spolubydlící z vedlejšího pokoje – Tomáše Marčíka, Kamila a Vláďu (příjmení si bohužel nepamatuji) – a musím říct, že to jsou pohodoví lidé. Už jedna z prvních vět po příchodu na kolej mne potěšila: „Co zapaříme?“

Ano, dost času, obvykle v noci, jsme s kluky hráli PC hry. Vzhledem k prozatím nefunkčnímu internetu jsme se zcela nutně začali po chvíli nudit a počítačové hry byli pro FAVáky prvním logickým řešením, jak nudu zahnat. Hráli jsme převážně freewarovou Trackmanii Forever, která je neskutečně, ale doopravdy neskutečně návyková. A to tvrdím já, člověk, který nemusí závodní hry! :)

Nicméně i při hraní člověk dostane žízeň – co s ní? Řešení bylo očividné – jsme v Plzni. Co je v Plzni? Kromě univerzity a Škodovky? No jistě – pivovar! Nastal čas vyrazit do ulic a uhasit náš hlad po tekutém chlebu národa našeho.

Vyvstala však malá a zcela nečekaná potíž. Bylo deset hodin večer (tj. 22,00) a skoro všechny hospody zavíraly! Vážně, skoro jsme tomu nechtěli věřit, ale po chvíli jsme se už mohli jen smát tomu, jak vždy přijdeme pod svítící plaketu se značkou piva… A ta vzápětí zhasne :) Po pár šílených nápadech, jako dojít se zeptat „kolejnice“, kde je nějaká zatracená hospoda („kolejnicí“ myslel Tomáš správkyni koleje), jsme se vydali omrknout studentský bar Studna – tam se však klukům nelíbilo, protože pro kouř nebylo vidět od jedné stěny místnosti k druhé… Šli jsme tedy zpátky na pokoj, chvíli „zapařili“ a šli spát – čímž jsme uzavřeli pondělní noc.

Úterek už bylo trochu jiné kafe. Ráno nás zastihlo pěkně nevyspalé (vida, jak jsou oxymórony praktické) a my se vydali do FELácké přednáškové síně. Tam jsme strávili spolu s většinou studentů celé Fakulty aplikovaných věd celé dopoledne a většinu odpoledne. Já a Kamil jsme si na radu Tomáše a Vládi došli pro kartu JIS, která se oficiálně měla vydávat až od dne dalšího. Pohledné FAVačky je však vydaly už v úterý a my si představovali, jak díky tomu půjdeme do menzy.

Tam jsme však nebyli prozatím ani jednou – minimálně já ne. Na oběd jsme v úterý šli do pizzerie Martinska, kde je volně dostupné připojení k wifi – mimochodem začínám chápat vtipy o FAVácích, kterak přijdou do nějakého podniku a otvírají notebooky. Ono si po těch pár dnech chcete zkontrolovat emaily.

Okolo 16,00 mi náhle přišla SMS od bývalé spolužačky Šárky, která je nyní na FELu, ve tvaru „Sbal se, de se na pivo, sraz u Martina (704) Hned.“ Nu odolali byste takovému jemně podanému pozvání na drink? :)

Vydal jsem tedy do budovy B3 v ulici Baarova a vyběhl do sedmého patra (první číslo trojčíslí značí patro) – jen proto, abych Šárčin dosti pronikavý hlas uslyšel o pár pater níž. Seběhl jsem tedy zpátky do přízemí a tam už čekala stará známá parta z průmyslovky ve složení Honzy Vránů, Martina Švejdy, Šárky Márové a Helči Machovcové. Namísto piva jsme zašli na kafe do příjemného podniku na Klatovské třídě. O něco později jsme se i přesunuli do Studny (prázdnější, méně zakouřenější a pohodové). O půlnočním návratu na kolej jsem našel kluky, jak hrají po síti proti sobě. Jo jo, FAVáci jsou dobři lidé :) Zahrál jsem zase chvilku s nimi a šel spát. Tak končil úterní den.

Středeční den byl ve znamení tělocvičných testů. Už vstávání proběhlo v čistě sportovním duchu. Sténali jsme zátěží z probuzení v šest hodin ráno, se vším nasazením jsme vstali z postelí, připravili se na cestu a vydali se pěšky na univerzitu.

Testy samotné proběhly v pohodě. Skládaly se z přítahů na hrazdě, sedů-lehů a skoku do dálky snožmo. Dopadl jsem vcelku dobře – přítahů jsem měl 8 (resp. 11, ale první tři nebyly počítány, protože jsem se nezvedl bradou nad hrazdu), sedů lehů jsem měl za 2 minuty 73 (na rozdíl od jiných jsem neměl potřebu si ještě přidávat imaginárně odcvičené sedy-lehy při nahlašování výsledku) a do dálky jsem skočil snožmo 2,10 metru.

Po testech jsem odešel na kolej, abych počkal na kamarády z FELu, než oni odbudou své testy (FEL cvičila hned po FAV). Poté se naše pětice kamarádů ze střední vydala do Potrefené husy (které je o budovu od dříve zmíněné pizzerie :)), kde jsme se naobědvali a vydali se na nejvyšší místo plzeňského Náměstí republiky. Jakého? No přeci na věž Katedrály sv. Bartoloměje! Koukněte se na fotografie :)

O něco později se zrodil nápad uskutečnění teplé večeře. Při cestě vlakem prý totiž padla nabídka od Martina a Helči, že budou vařit (proč prý? Já s nimi nejel, mne přivezl do Plzně táta). Došli jsme tedy do Billy, nakoupili suroviny a hurá do kolejí B1, kde bydlí Honza a naši kuchtíci se jali vařit. Jídlo se jim povedlo, ačkoliv bylo trochu hustší (za mé vtipy, že je jídlo čínou a pudingem v jednom se Martinovi omlouvám – znáte mne, já to nemyslím zle :)). Po večeři následovalo příjemné sledování filmů. Na kolej jsem se navrátil opět o půlnoci, tentokrát však už všichni spali… Konec dne třetího.

Dnešní, čtvrteční ráno bylo krásné v tom, že se nemuselo nikam vstávat. Resp. muselo, ale ne nijak brzy. Krásně vyspaný jsem tedy vstal s bolavým břichem (namožené břišní svaly – dělat 73 sedů-lehů za dvě minuty vám nedoporučuji, pokud si tedy vážně nejste jistí, že nebudou následky jako v mém případě), nasnídal se a vydal za „kolejnicí“, abych si zaplatil kolej na další tři měsíce. Mám tedy do konce prosince zaplacené ubytování.

Následně jsem se vydal i na univerzitní areál, abych si na JISku uložil peníze a mohl tak navštěvovat menzu levněji a konečně pravidelně – přišel jsem však příliš brzy, v 9,30 a menza otvírá až v 10,30. Nechtělo se mi nijak čekat, a protože jsem se necítil dobře (a necítím ještě nyní v průběhu psaní článku ve vlaku) kvůli břichu, tak jsem se vrátil na kolej, kde byl už jen Vláďa (ostatní už odjeli), sbalil se, popovídal si chvilku s Vláďou a vydal se na zastávku 4ky tramvaje. Ta mne odvezla až ke křižovatce Klatovské a Americké, odkud jsem se vydal pěšky na vlakové nádraží. Vyšlo mi to krásně, ačkoliv jsem šel na vlak „na blind“ (nevěděl jsem, v kolik mi spoj jede) – k vlaku jsem přišel v 11,50 a vlak odjížděl v 12,03…

Nyní tedy sedím ve vlaku na cestě domů (před chvílí jsme minuli Nepomuk) a dochází mi, že od příštího týdne už začne učení podle rozvrhu… Navíc se ještě chci nějak kontaktovat a setkat s fremym, který má být/je na FEL v Plzni, a budu se muset seznámit se spolubydlícím Jirkou, který se tento týden jen (doslova) ukázal, aby si prohlédl pokoj a možná i své budoucí spolubydlící.

Vše snad bude probíhat v pořádku a pohodě jako doposud – první „nultý“ týden jsem si vskutku užil. A poté, co budu mít internet, vás samozřejmě budu informovat o průběhu mého vysokoškolského života! Těším se na vás u dalšího článku.

P.S. – Doufám, že vám nevadí odloženější publikování článku, ale doma mne ještě čekala “hromádka” uhlí a jsem už trochu unavený…

P.P.S. – V budoucnu budou i další fotky (a kvalitnější), protože fotila i Helča a doufám, že získám její svolení pro publikaci, poté co je získám :)

P.P.P.S. – Taktéž je takřka domluvené na pondělní večer posezení s fremym ve studentském klubu Studna. Že by z toho mohl být zajímavý článek u každého z nás?