William King je jeden ze spisovatelů, kteří dokáží popsat velmi věrohodně své postavy i okolní prostředí, díky čemuž se čtenář dokáže výborně vcítit do děje a prožívat jej naplno. Jeho dialogy si nesou svou epickou vážnost, která ale často bývá protkána pro Kinga tak typickým suchým až černým humorem. Jeho humor je dost možná ovlivněn i tím, že v České republice William King několik let bydlel, žil a psal.

Kingovo knihy jsem měl rád už od dětství, kdy jsem měl to štěstí, že se mi do rukou dostaly knihy o Felixovi a Gotrekovi (aka série Zabíječ) ze světa Warhammeru. Onehdá ty byly první dvě knihy, Zabíječ trollů a Zabíječ skavenů, ale obě jsem přečetl během chvíle a nemohl jsem se dočkat jejich pokračování, která se vždy zhruba s ročním rozestupem objevovala. A toto očekávání mne drží dodnes, ačkoli se (doufám, že jen prozatím) King svých dvou postav ze světa Warhammeru, stejně tak i Ragnara ze světa Warhammer 40k, vzdal.

Zatímco však King přestal psát pro Games Workshop, jemuž světy Warhammer a Warhammer 40k patří, začal psát knihy ze svého vlastního světa.

Kingův svět Gaeia sice není popsán nijak detailně, nicméně se vždy v rámci příběhu čtenář vždy dozví o dané lokaci vše, co potřebuje, aby si ji dokázal představit. Po dočtení všech čtyř knih série tak máte určitou představu, jak svět vypadá v širším měřítku. Základem však jsou dvě znepřátelené mocnosti terrarchů – Talorea (umírnění elfové, kteří dali lidem, jakožto poddaným, určitá práva) a Temná říše (“konzervativní” elfové, kteří udržují lidstvo v tvrdém otrockém řádu). Oproti klasickým fantasy je zde posuv ve střelných zbraních – vojáci mají k dispozici muškety a křesadlové pistole. I tento fakt dává Kingovu světu punc originality.

My, Češi, se můžeme oproti světu chlubit, poněvadž jsme první, kdo měli tu čest číst knihy z terraršského světa – v České republice vyšly knihy (s krásnými obálkami od J. P. Krásného) jako první na světě přímo z Kingových rukopisů a zatím jsem nenalezl zmínky, že by knihy vyšly jinde ve světě.
Jaké knihy jsou? Podívejme se blíže.

V první knize má čtenář možnost seznámit se všemi hlavními postavami. Je zde půlelf Rik, který je pro svůj původ pronásledován elfy z cizího světa Al’Terry, a jeho partner Leon, se kterým vyrůstal v sirotčinci města Žalu, dokud spolu neuprchli a nezačali se život jako zlodějové. V tu chvíli stačil jen malý zvrat, aby se nechali naverbovat ke královské armádě k pícovníkům – k Andělům smrti. Jejich parťáky v boji jsou Lasička, nesmírně ošklivý, ale prohnaný a zručný mizera, a Barbar, horal hromotluk, který je od přírody daleko víc obdarován svaly, než velkým intelektem. Všichni jsou navíc pod vedením terrarchy, poručíka Sardeka.

Děj knihy postupně vyplývá z konání hlavních postav. Sardec, jakožto arogantní terrarcha, který navíc nenávidí Rika jakožto míšence dvou krví, se snaží udržet si respekt mužů a chce získat slávu. K tomu dostane příležitost především díky Rikovi a jeho kumpánům, protože jejich schopnost, zejména tedy ta půlelfova, upadnout do potíží, je až neuvěřitelná.

Příběh tedy vrcholí grandiozním soubojem Andělů smrti v podzemí starobylého města Achenaru s velmi nebezpečnou armádou stvůr a démonem snažícím se dostat na povrch zemský. Anděly smrti zde navíc doprovází mocná terraršská čarodějka Asea, která se nejenom podílí na výsledku bitvym, ale stejně tak v Rikovi objeví něco zvláštního…

Druhá kniha začíná téměř tam, kde předchozí kniha skončila. Válka, které se v knize první Talorejci obávali, je takřka na spadnutí. Talorejská armáda se tak přesouvá do sousedního státu Kharadrey pod vedením lorda Azarotha, nevlastního bratra lady Asey Selari. Kharadrea byla často nárazníkem uprostřed dvou rozkmotřených mocností Talorey a Temné říše – i přesto však byla víceméně spíše spojencem Talorey. Jak se však zdá, vše je nyná jinak, než se zdá.

Postavy v druhé knize opět prochází dalším vývojem. Asea pomalu začíná rozvíjet ochranitelská křídla na Rikem a ten se začíná dozvídat o svém tajemném původu. Sardec po boji v Achenaru, kde ztratil ruku, se stal méně arogantním a více “lidským” – pomalu si začíná získávat podporu mužstva a vzrůstá jako velitel.

Staré rasy však Rika na jeho životní pouti očividně provázejí na každém kroku – nyní se hlavní hrdinové musí vypořádat s Hadí věží, pradávnou stavbou hadích lidí, a jejími nebezpečenstvími. Nemluvě o tom, že Temná říše už má v Kharadree své agenty…

“I am your father…” Znáte tato slova z Hvězdných válek? Jak byste se cítili, kdybyste zjistili, že vaším otcem je bytost chápaná jako symbol zla a nebezpečí? Nejenom s touto otázkou se musí Rik za pomoci Asey v knize Královnin vrah vypořádávat. Síť politických intrik houstne – Rikovi totiž závisí život na tom, kdo ví o jeho tajemném původu. Ani svým nejlepším přátelům, Barbarovi a Lasičkovi, nemůže říct, o tom, kdo je. Navíc je jako Asein chráněnec už vyjat z armády.

Andělé smrti pod vedením Sardeca však Aseu a Rika nadále provázejí – Asea se totiž potřebuje dostat do námořního města Harvenu. Pro diplomacii Talorey i Temné říše je totiž Harven neocenitelným spojencem, jelikož jsou díky rase mořských bytostí Quanů harveňané vládci moře – pouze na nich záleží, čí flotila propluje na své cestě za nepřítelem.

Rik se v této knize nezvratně změní, ale nebudu říkat, jakým způsobem, v závěrečném souhrnu se k němu ale ještě vrátím. Postaví se svému otci, který je královnin vrah, a který zrovna zabil princeznu Katheu, terraršskou šlechtičnu. Načasování tedy není ideální a ačkoli je jeden z agentů Stínu mrtev, hlavní podezření padá na Rika.

Nyní se dostáváme k poslední knize – Armádě mrtvých. Musí se nechat, kniha se tradičně četla jedním dechem a je důstojným závěrem série. Avšak jakou cenu musely zaplatit hlavní postavy? Velkou…

Rik a Asea jsou po smrti princezny Kathey a důležitého šlechtice Temné říše pod drobnohledem Inkvizice a situace je o to těžší, že je Rik akceptován jako terrarcha klanu Selari. Jeho činy tak padají plnou vahou na nejvýznačnější osoby Talorey – lady Aseu a jejího bratra generála Azarotha.

Po smrti princezny Kathey navíc došlo k rozpadu Kharadrey a mezi armádami Temné říše a Talory už nic nestojí. Začíná válka ve velkém měřítku. Veškeré napětí je navíc stupňováno faktem, že se v Temné říši otvírá portál na zamořenou Al’Terru za účelem vpustit Stín na Gaeiu a jeho síla způsobuje vytváření nemrtvé armády na straně Temné říše.

Střet armád je smrtící a napětí se dále stupňuje, což je znát i ve stylu Kingova psaní. Zatímco doposud psal rozvláčnějším způsobem, děj se nyní zhušťuje, urychluje a příběhové úseky Asea a Rika se prolínají se Sardekovým oddílem Andělů smrti. Oba na závěr velkolepého příběhu čelí jisté smrti.

A zvítězí – myslím, že to není žádné překvapení. Nemyslete si však, že se jedná o průměrný happyend – to ani náhodou! Mnoho postav je mrtvých a nejen to! Faktem, který mne zasáhl jako čtenáře asi nejvíce je konečné uvědomění si, že nic není jako dřív. A tento fakt se netýká pouze světa, ve kterém se příběh odehrává, ale i postav.

Zatímco jsem v první knize jednoznačně fandil Rikovi a nemusel jsem Sardeka, King dokázal v průběhu příběhu věc nepříliš vídanou, nejen, že obrátil charakter postav, ale i já jako čtenář jsem se více vcítil do Sardeka než do Rika! Zatímco Rik celkově jako postava ztemněl a stal se sebejistou nebezpečnou zbraní s chladným až smrtícím úsudkem, Sardec prošel “zlidštěním”, uvědoměním si, že život není postaven na jeho aroganci – a to se mi líbí. Rikova proměna se mi sice moc nelíbila, ale musí se jí nechat jedna věc. Má styl.

A to je věc, která k Williamu Kingovi neodmyslitelně patří – tento spisovatel má zatraceně dobrý styl. Jeho knihy jsou vždy unikátní a pobaví, pohltí vás ve svém ději a vyplivnou vás až po jejich dočtení s očekáváním “Kdy bude další?” Další už ale nebude, ne o Rikovi a jeho přátelích. Možná je to škoda, ale King zakončil svou terraršskou sérii výborně. Pokud jste článek četli jen proto, abyste se dozvěděli, jaká je poslední kniha, vězte, že máte rychle sebrat své peníze (Armáda mrtvých stojí 240,-) a uhánět do nejbližšího knihkupectví.

Těžko by se mi hodnotily jednotlivé knihy. Všechny jsou výborné. Jako celek však působí ještě lépe, navíc kontinuita mezi nimi je značná.

Doporučuji tyto knihy všem, kteří se s nimi ještě nesetkali a mají rádi fantasy. A možná nejenom těm – u Kinga stačí, abyste měli rádi svižný napínavý děj a suchý až černý humor – už jsem na Kinga zlanařil vícero lidí, kteří dříve fantasy nečetli.