Jsem člověk, který spadá do škatulky “nervák”. Jakmile jsem postaven před situaci, která je pro mne důležitá a je nějakým způsobem stresující, tak to nesnáším moc dobře. Proto se takovým situacím snažím vyhýbat – ale maturitě se vyhnout nešlo. Postavil jsem se jí tedy čelem…

Svatý týden utíkal daleko rychleji, než jsem si přál. Všude okolo mne bylo vidět učení a vrchol všeho byla situace, kdy jsem jel do města k holičce a i při jízdě autobusem jsem měl otevřený sešit a učil se elektroniku. Měli jste vidět pohledy lidí! Očividně mne měli za blázna – ostatně jsem tak asi i vypadal. :)

I přese všechno učení jsem nestíhal. Když jsem se ponořil do angličtiny, zjistil jsem, že nestihnu elektroniku. Když jsem se začal učit elektroniku, vytanul mi na mysli obvod sériového obvodu z mikroprocesorové techniky a já si náhle nebyl jistý, že mikroprocesorovou techniku umím. A už jsem sahal po sešitě MT. A tak dále kolem dokola.

Výsledkem byl nejen chaos organizační v mém pokoji, ale i chaos vědomostní, kdy jsem si už skoro ani nebyl jistý, jak se jmenuji. A jít spát s tím, že se vám bude zdát o tom, jak u maturity vysvětlujete klopné obvody, to není to pravé ořechové…

Ať se věci měly jakkoli, nadešlo pondělí 19. května, tzn. včerejší den. Ráno mne dovezl táta až před školu, přičemž já jsem se utápěl v myšlenkách typu “a-co-když-se-to-nepovede”. Hned po vstupu do školy jsem potkal spolužáka Martina Švejdů a po našem přemístění do šaten přišli další spolužáci. Následoval přesun do přípravné třídy určené pro náš elektrikářský kolektiv maturantů.

Na nás všech byla vidět nervozita. V křečovitých záchvěvech svědomí jsme ještě na poslední chvíli brali do rukou sešity, abychom se namísto uklidnění utvrdili v názoru, že neumíme nic. Těsně předtím, než jsme se vydali na slavnostní zahájení maturit, za námi přišla paní profesorka Šinknerová, která nás provázela skrz celé maturity, a darovala nám knoflíky pro štěstí, na nichž byl vyobrazen pavouk. Přiznávám, že jsem si na něj před každou zkouškou pro štěstí sáhl… :)

Slavnostní zahájení mi přišlo škrobené. Bylo vidět, že zahájení je pouze oficiální nutností, kterou už chce mít každý za sebou. V jeho průběhu jsme slavnostně nastoupili do jakési podkovy před profesory, z nichž měli proslov náš třídní profesor, pan Křepelka, zástupce ředitele, pan Schandl, a předsedkyně komise, paní Klavíková, která vážila cestu až ze školy v Písku. Ti nám všichni popřáli hodně štěstí ve zkoušce dospělosti a byli jsme i upozorněni na zákaz používání nepovolených pomůcek.

Poté jsme všichni až na Tondu Daňka, a pár kluků, co se rozhodli “očíhnout situaci”, opustili místnost a většina z naší třídy se odebrala domů. Po nějaké době jsme tam zbyli jen my, pondělní skupina maturantů, a služba, Martin Švejda a Milan Svatek, kteří obsluhovali profesory. Pondělní skupina se skládala z Tondy Daňka, Michala Frdlíka, Filipa “Kesy” Keselyho, Michala “mikke” Krasňana, Kuby Michalce, mne a Martina Růžičky, přičemž jsme maturovali přesně v pořadí, jak jsem nás vyjmenoval.

Předměty, z nichž jsme maturovali, byly (přesně v tomto pořadí): Mikroprocesorová technika, Český jazyk, Anglický jazyk a Elektronická zařízení. Jak probíhalo zkoušení z mého pohledu? Podívejme se blíže!

Codename “mikro“.

Mikroprocesorovka byla super, výborná, lepší snad ani být nemohla. Sice jsem, jakožto před první zkouškou, těžce snášel stres, který jsem zažíval, ale ukázalo se, že se vůbec není čeho bát. Měl jsem to štěstí, že jsem si vytáhl otázku č.18, pod kterou se skrývaly základní pojmy sítí a strukturové datové typy Assembleru. Lahůdka! Protože už přede mnou pár kluků mělo téma sítí, musel jsem přijít s něčím originálním, a proto jsem po odříkání základních pojmů vsadil na tématiku zabezpečení P2P sítí a chvíli jsme se s profesorem bavili o nadcházejícím příchodu IPv6, která nahradí IPv4. Já jsem si zkoušení skoro vychutnával, pan profesor Janoud spokojeně přikyvoval a pan profesor Kroneisel na mne hleděl nechápavým pohledem, kvůli kterému bych se možná i smál, nebýt vážnosti situace. Inu, asi nečte CHIP a tudíž se nechytal :)) Každopádně jsem z této zkoušky odcházel s výborným pocitem.

Codename “literka“.

První krize. Z češtiny jsem měl poměrně strach, protože jsem se jí zrovna moc nenaučil. Navíc mne polil pot, když jsem si vylosoval otázku č.22, pod kterou se skrývalo téma filmů, jakožto prvku umění! Vzhledem k tomu, že jsem spoléhal na spásné čítankové ukázky a knihy, které jsem za čtyři roky studia přečetl, jsem se zhrozil – u filmů sotva můžete povídat o ukázce v čítance III na straně 185! Paní profesorka Thoraushová mi však poskytla na potítko materiál, kterým jsem se rychle probral a udělal si výpisky o vynálezcích kinematografu (schválně – kdo ví, kdo jej vynalezl?) a v hlavě si sesumíroval informace, které jsem věděl o groteskách a počátcích filmu se zvukem. V duchu jsem přitom děkoval své prozíravosti, kdy jsem den předtím z recese přečetl materiál o filmu, který jsme dostali před maturitou. Ani za boha by mne totiž nenapadlo, že si film vytáhnu. Zkoušení pro mne probíhalo dosti křečovitě, kde jsem ze střípků, co jsem věděl, za pomoci prof. Thoraushové a jejích otázek poslepil mozaiku, která naštěstí v závěru dala takový obraz o otázce, jaký měl být. Ale bylo to těsné – rozhodně jsem neměl pocit, že dostanu známku, jakou jsem byl nakonec ohodnocen.

Codename “ingliš“.

…Aneb otázka č. 19 – Science and technology. Paní prof. Šinknerová mi dávala na potítko materiál k této otázce s úsměvem, že je to otázka, která mi určitě sedne. A otázka mi sedla. Odříkal jsem, co jsem věděl a poté mi prof. Šinknerová položila pár otázek, na které jsem zodpověděl. V angličtině, samozřejmě. I půlku gramatických jevů jsem odůvodnil v angličtině, ty co jsem však nevěděl, jak říct, tak jsem odůvodnil česky. Celkově dobrý pocit a po odchodu z místnosti čekání na další zkoušku. Tu finální.

Codename “tranzistor“.

Ne, nepojmenoval jsem poslední zkoušku takto z důvodu, že nás zkoušel náš třídní profesor, pan Křepelka. Spíš z důvodu, že jsem si vytáhl otázku č.7 – Tranzistory MOSFET a optické vysílače, přijímače. Krize. Vskutku jednoduchá otázka, ale já už nebyl schopen pořádně uvažovat. Po celém dni, kdy máte nervy (sice ne tak velké jako den před maturitou, ale stále je zde stres před losováním otázky), kdy nejíte, to prostě už člověku moc nemyslí. Aspoň mně ne. Ke zkoušce jsem tedy přistupoval už lehce odevzdaně – jak to dopadne, tak do dopadne. U tranzistorů jsem si vzpomněl na pouze povrchní záležitosti a stejně tak i u optických vysílačů/přijímačů. A tak jsem s vědomím, že to bude špatné pomalu a rozvláčně povídal k otázce, stejně tak ale nesebejistě… Naštěstí mne pan profesor Křepelka podržel, díky čemuž vše dopadlo to, jak to dopadlo.

A to je vše ze zkoušení. Po mém odchodu ze třídy se jen čekalo 15 minut, než skončí i Martin Růžičků, který před zkouškou z elektroniky říkal něco o nutnosti nevybrání si televizní techniky. Už dle jeho výrazu a vybraného slovníku, když se ze třídy vynořil, jsme si mohli domyslet, jakou otázku si vytáhl :D Následovalo dalších necelých patnáct minut čekání.

Poté se ve dveřích třídy objevil pan profesor Křepelka s tím, že máme jít dovnitř si vyslechnout známky. Bohužel si už nepamatuji, co měli kluci, ale důležité je, že jsme všichni prošli!

Když se na maturu podívám dnes, den poté, tak si troufnu prohlásit, že jsem čekal obtížnější zkoušení. Ti, kdo ještě neodmaturovali a maturovat budou, se dle mého nemají čeho bát, pokud se na učení aspoň trochu podívali. Maturovat bych však znovu nechtěl – všechny ty nervy a ležení v učení – to není nic příjemného. Ale právě o vyrovnání se s těmito faktory asi i maturita je.

Každopádně jsme včera šli s klukama pěkně zapít náš úspěch do námi oblíbeného Jack baru, kde se zcela nečekaně objevil i Kuba “Happy” Šťastný, který maturuje dnes. Jsem velmi zvědavý, jak dopadne :) Ale v Jacku jsme nebyli všichni. Dva hoši se vydali s jednou slečnou posedět jinam. Asi se báli, že naše společnost je pro slečnu nevhodná, jinak nechápu proč to aspoň neřekli dopředu :) Ale nebudu to řešit.

A to je celý maturitní den devatenáctého května! Nyní musím už jen ve čtvrtek na slavností ukončení naších maturit, převzít vysvědčení… A můj středoškolský život je úspěšně uzavřen. Je to možná škoda – partu, jakou jsme měli u nás ve třídě, by člověk těžko hledal jinde. Oproti základní škole byli a jsou lidé z naší třídy na střední škole požehnáním. Něco končí a něco začíná :)

A co, že jsem vlastně dostal za známky?

Český jazyk (literatura) – výborné
Anglický jazyk – výborné
Elektronická zařízení – výborné
Mikroprocesorová technika – výborné
Praktická zkouška – výborné

Maturitě zdar!