Tenhle článek píšu stejně jako spousta jiných a určitě zkušenějších bloggerů. Proč? Přeci nebudu trhat partu :) No dobrá, trošku si dělám legraci, protože mám taky svůj náhled na konec školního roku, stejně jako Tonda a Michal, jejichž články jste již možná četli.

Třeťák byl pro mne rokem, kdy jsem poznal nové lidi, nové kamarády a… nové učitele. Ten poslední bod – nechci říkat jestli je pozitivní nebo negativní, protože je to individuální názor a nemůžu také házet všechny učitele do jednoho pytle.

Také to byl rok, kdy se zvýšila laťka požadovaného učiva, které jsme se měli naučit. Po prváku a druháku, kdy jsem pokračoval v nepřerušené linii samých vyznamenání, pro mne bylo pololetí třeťáku šok… Tři trojky, přičemž mi hrozily i čtyřky, které jsem však naštěstí vytáhl. Asi nemusím říkat, jaká doma byla atmosféra, jenom podotknu, že je něco pravdy na tvrzení, že rodiče, jejichž dítě mělo vždycky dobré známky a pak přinese nějaké špatné, to snáší obtížněji. Ale to už je naštěstí pryč…

I přes veškerou snahu – a že jsem se v druhém pololetí opravdu víc snažil, jsem nakonec dostal trojky dvě. Vyznamenání se nekoná. Ale, svým způsobem to je zlepšení, ne? :)

Možná se ptáte, co se dělo poté, co jsem dostal vysvědčení. Zpytoval jsem svědomí? Dal jsem si předsevzetím že čtvrťák bude lepší? Nebuďte naivní :) Naše třídní “banda” se sebrala a šli jsme konec školního roku zapít jak se sluší a patří!

Celá akcička se konala, poté co jsme odešli od narvané Campanuly, ve Snack Baru v Piaristické ulici u náměstí od devíti hodin, kdy naší partičku vpustili spolu se zástupem holek z jiných škol, ve skladbě:

Snad jsem na nikoho nezapomněl…

Slavili jsme bujaře a myslím, že se nikdo nenudil. Fotilo se, bavili jsme se, řešili za co, že ten uplynulý rok vlastně stál. Já jsem nějakou chvilku přemýšlel, jestli ve čtvrťáku budu studovat Mikroprocesorovou techniku, na kterou jsem se již “upsal”, anebo půjdu na Řídící systémy, jak mi navrhl prof. Nedvěd. Ach jo, ty brouci v hlavě :) To jsem pak ale radši pustil z hlavy a bavil se s ostatními.

Do odpoledne tam sice zbylo už jen pár lidí, ale s tím se už dalo počítat, když jsme začali v devět dopoledne :) Ostatně, já sám jsem se vydal v 13,00 na autobus – jel jsem jedničkou na Rudolfov a pak dokráčel domů celých těch pět nebo kolik je to kilometrů, zatímco mi do uší hrála muzika z mého mobilu Sonny Ericsson W850i.

Krásný den, jenom co mě trošku zamrzelo bylo to, že si na můj svátek, kromě rodiny, vzpomněli sami od sebe snad jen dva kamarádi… Ale což :)

Jinak, fotky z konce roku jsem ZDE na Tondou spravované třídní galerii. Enjoy!

Pokud se divíte, proč je v nadpisu to “In the end”, tak kromě toho, že to znamená “v konci”, čili by se to dalo volně aplikovat na označení konce školního roku, se tak jmenuje písnička od kapely Linkin Park, kterou poslouchám snad nejradši. Proč to sem píši? Protože si asi koupím k svátku jejich staré CD ‘Hybrid Theory’, kde se právě tento song nachází :)

Přeji vám hezké prázdniny a příjemně prožité dovolené!