“Jsem Bhaalovo dítě. Vyrůstal jsem ve Svítící tvrzi spolu s Imoen, což je mimochodem má sestra, jak jsem se dověděl až o hodně, hodně později. Rodiče jsem neměl, o mne a Imoen se staral Gorion, muž, který byl můj učitel…A přítel. Pak nadešel den, kdy jsem s Gorionem musel opustit bezpečí našeho domova a vydali si do Přátelské náruče. Tam jsem však došel jenom já, Goriona zabila postava v brnění, o které jsem se záhy dověděl, že je to Sarevok, tyran Mečového pobřeží… A já jsem mu přísahal smrt.”

Asi takto by mohl vypadat stručný úvod do hry Baldur’s Gate, ačkoli jsem vám už prozradil děj Prologu. Ano, děj celé ságy her Baldur’s Gate se dělí na kapitoly a to z prostého důvodu. Je to příběh. A jaký! Je to snad jediná hra, kterou jsem hrál už šestkrát a jejíž druhý díl zrovna hraji po sedmé s takovou chutí. Příběh, se ktrým se stkáte ve hře se vyrovná leckteré knížce a možná, že je to i jeden z případů, kdy je tato podoba příběhu lepší. Příběh má totiž pevně vztyčené jenom některé body, zbytek je interaktivní. Čili, zapíšete se dějin světa Forgotten Realms jako hrdinové, nebo jako největší tyrani známé historie?

“Poté, co jsem to ukončil se Sarevokem, jsem byl silně otřesen pravdou, že jsem synem Boha zabíjení, Bhaala, který zemřel a skrze své děti si chtěl zajistit své zmrtvýchvstání. Procházel jsem tedy nějakou dobu po Mečovém pobřeží a snažil si vše urovnat v hlavě. Byl jsem však přepaden neznámým mágem, který mne uvrhl do svého podzemního žaláře. Mučil mne, ale já se dostal, s Imoeninou pomocí, z cely a spolu jsme se vydali pryč…”

Takto by asi mohl zase začít díl druhý. Ovládání bylo podáno v nezměněné formě, jen grafika a interface hry byly zase v o něco lepším kabátu. Což znamená, že RPG je založeno na druhém vydání pravidel D&D (pro neznalé, je to něco na styl Dračího doupěte). Zde musím podtrhnout jednu bravurní věc, která tolik přispívá k hratelnosti. Je to pauza a autopauzy. Osobně totiž nemám rád clickfesty typu Diablo, kde umřete jenom proto, že neumíte klikat dost rychle. Tady si hru mezerníkem, nebo kliknutím na hodiny, hru pauznete, rozdělíte členům družiny úkony, odpauzujete hru a bitva pokračuje přesně podle vašich představ! A pokud máte čirou náhodou radši tahový styl hry, stačí si vyhrát s autopauzami. Let’s play!

“Jak jsem se dověděl, krutým a šíleným mágem byl Jon Irenicus, kterému pomáhala jeho upírská sestra Bodhi. Za pomoci mých společníků a samotného Drizzta Do’Urdena jsme nejdříve zničili Bodhi a její upírské doupě pod Amnem a posléze jsem se s družinou, už bez drowa, vydal na Irenica. Bude pykat…”

Tady se perfektně projevil talent lidí z Black Isle a Bioware, kteří využili licence na svět Forgotten Realms. Nejenže perfektně zpracovali svět Forgotten Realms, ale užili i známého hrdinu z pera R.A. Salvatoreho, temného elfa (drowa) Drizzta! grandiozní! Poprvé se s ním můžete setkat už v BG 1, stačí jen trochu hledat, a podruhé se s ním setkáte poté, co vyjdete z Podtemna. Také bych chtěl podtrhnout princip družiny. Stejně jako v hrách Icewind Dale můžete mít celkem šest postav, ale zde si na začátku vytvoříte JEN hlavního hrdinu. Ostatní postavy se k vám přidávají podle vašeho výběru až v průběhu hry. Někdo řekne, že je lepší, když si utvoříte celou družinu sami, protože pak máte perfektně vyváženou útočnou sílu stejně jako obranu a léčení. Ano, to je sice pravda, ale zde ony postavy jsou prostě samy sebou! Nejen, že mají vlastní minulost a, od druhého dílu, zde je i princip emocionálních svazků. Je to dokonalé! Postavy se mezi sebou mohou přátelit, anebo naopak i nenávidět, což může nakonec i vyústit v odchod jednoho z nich z družiny! Navíc se mi i osobně jednou povedlo, že měl můj hrdina dítě s elfkou Aerií. A to v každé hře rozhodně nemáte :)

“Když jsem zabil Jona Irenica, uchýlil jsem se s družinou na nějaký čas do útočiště v elfím království. V okolním světě se ale mezitím rozpoutala válka. Bhaalovy děti se rozhodly dokázat, že zrovna ony budou budoucími bohy zabíjení a to tak, že zabijí ostatní Bhaalovy děti a samy shrábnou veškerou energii. Byl jsem jedním z nich napaden v elfím království a pak se stalo něco nečekaného. Moje netušená síla mne přenesla do mnou nevědomky utvořeného mezidimenzionálního útočiště. A tam na mne čekal Sarevok!!! Já se ho snad nikdy nezbavím! Odpřísáhl mi však věrnost za cenu toho, že ho oživím. Poté jsem odešel z mé sféry a objevil se v městě Sarradushi, městě, které bylo zrovna dobývané nezměrnou armádou. S radami Mellissan jsem se svojí družinou začal další bitvu o život. Postupně jsem navíc začal objevovat skryté síly božského syna. Byl jsem neporazitelný! Téměř…”

Jako v každé RPG hře je důležité sbírat zkušenosti, abyste byli co nejsilnější. Ale i tak se vám mnohdy stane, že zemřete kvůli pastem nebo pouhému přečíslení nepřátely. Možná, že jste dětmi boha, ale nejste bohy samotnými! Navíc, i když jsem pečlivě plnil questy, tak jsem měl nezměrné potíže se zavěrečným bossem celé ságy. Je to totiž vskutku silný oříšek zabít někoho, kdo má v sobě vsáknutou veškerou Bhaalovu energii, kromě té vaší. Jste silnější se svojí duší než bytost se skoro kompletní božskou esencí?

“Když nastal závěrečný boj, nevěřil jsem vlastním očím. Taková zrada! Má důvěra byla otřesena hluboko v základech. V boji, kde sršela kouzla a meče řinčely jsem spolu s družinou postupně začal získávat navrch. K smrti vysílený jsem to ale byl nakonec já, kdo zasadil poslední ránu. Pak přede mne byla postaveno dilema. Mám se stát bohem, nebo Bhaalovu esenci zatratit a žít dál, tentokrát už normální klidný život…?”

Vskutku, na konci ságy se budete rozhodovat, zda se stanete bohy, anebo ne. V závislosti na to, se pak budou lišit závěrečné scény. Ale věřte mi, že ať tak nebo tak, božsky se budete po poražení závěrečného bosse určitě. Jak jinak, když byla také hra utvořena RPG bohy, studiem Black Isle.

Hra může na dnešní poměry sice vypadat zastarale, ale přijdete o mnoho, když se o tento Jeden prsten mezi RPG hrami ošidíte. Infinity engine sice není z nejnovějších, ale dokonale zvládá to, co se po něm požaduje. A to je podat hráči dokonalou herní atmosféru, zážitek a příběh. Zrovna zde se projeví hráčská pravda, že grafika není na hře vše.

“Pak se ale stalo něco, co jsem vůbec nečekal. Těsně po mém rozhodnutí, jsem se objevil znova tam, kde to všechno začalo, bez zkušeností, ale s vědomím, že vím, co mám udělat. Byl jsem ve Svítící tvrzi a Gorion mne volal k sobě. Usmál jsem se a vydal jsem se za ním. Tentokrát, se po Fearunu porozhlédnu trošku víc…”

Ano, a přesně toto se stává mě. Ačkoli jsem hru dohrát už několikrát, jak jsem zmínil hned v úvodu, hra pro mne neztratila své kouzlo. Že máte novou nVidia 8800? Gratuluji, já jsi jdu zahrát Baldur’s Gate z roku 1998 v rozlišení 800×600…

Na závěr, pokud se o hru blíže zajímáte, tak vám doporučuji web http://www.baldursgate.ic.cz/ , kde jsou nejen screenshoty, ale i návody, rady atd. Pro další screen shoty stačí jenom zadat do Googlu heslo “baldur’s gate” a překliknout se do obrázků.

Grafického materiálu okolo BG je skutečně mnoho, ale já si zde dovolím přidat nějaké ty wallpapery:

screenshoty:

a intro Baldur’s Gate 1:

P.S.: Kdo zná Baldur’s Gate, tak ví, že se tam nějaký ten Kivan pohybuje. Ano, máte pravdu, jak se zde můžete přesvědčit (použit materiál jednoho z webů o BG – bohužel už nevím jakého :):

Síla: 18/12 Obratnost: 17 Odolnost: 14 Inteligence: 10 Moudrost: 14 Charisma: 8

Kivan se nachází v High Hedge. Stačí mu jen slíbit, že mu pomůžete v pronásledování banditů (což vskutku uděláte).

Když se ho zeptáš na minulost, Kivan prozradí, že pochází z lesu Shilmista, ačkoliv svou domovinu již nějakou dobu nenavštívil. Místo toho se potácí světem s nejtemnější posedlostí: pomstou. Kivan a jeho družka Deheriana se před několika lety vydali na romantickou výpravu, když je napadla tlupa zbojníků. Pro pobavení Tazoka (půlobra, který vedl útok) byli uvězněni a mučeni. Kivan nakonec uprchl, ale Deheriana zahynula. Kivan toho moc nenamluví a zřejmě si těžko hledá přátele. Pravděpodobně si života příliš neužije, dokud nepomstí smrt své milované.