Zítra tu je jaro
Dnešní den začal jako každý jiný. Máma mě samozřejmě varovala, že si mám vzít zimní boty a ne tenisky, ale asi víte, jak většina osmnáctiletých poslouchá rodiče, takže jsem do raní zimy vstoupil v teniskách a pod bundou jsem měl jen triko s dlouhým rukávem. Sice mi byla trochu zima, ale…Odpoledne přece MUSÍ být teplo! Nu…Pokud je někdo tam nahoře, očividně se mi rozhod ukázat, co se musí a nemusí.
Po příjezdu do města (ČB) jsem rychle dojel na Vltavu k doktorce, kde jsem si nechal vystavit potvrzení o lékařské způsobilosti pro řízení auta (pro autoškolu, znáte to) a hurá do školy! Dobře – s tím hurá to asi trochu přeháním, ale cíl cesty jsem měl od lékařky prostě jasný.
Ve škole jsem přežil češtinu (říkám přežil, poněvadž jsem měl pekelné štěstí, že si prof. Thoraushová nevybrala mě, abych jí představil svůj inzerát a oznámení, co jsme měli za DÚ, protože jsem ho měl špatně), posléze i elektroniku, u které jsem se obával zkoušení a pak přišla polední pauza, alias volná hodina.
Volná hodina byla trošku hektická, protože se většina lidí bála písemky z Elektrických strojů. Písemka však, alespoň pro mě, proběhla celkem uspokojivě. Doufám v dobrou známku :)
Když skončila poslední hodina, Elektrické měření, došel jsem jen na dopisování z čj a zamířil jsem na autobus. Ano a ZDE nastal zlom, díky kterému ještě teď nemůžu pořádně psát na klávesnici.
Už když jsem otevřel dveře ze školy, oslepil mě vítr, který s sebou unášel déšť se sněhem. Paráda, říkal jsem si. Zhruba ve třetině cesty od školy na Mariánské náměstí jsem začal být lehce prokřehlý a tající sníh mi stékal po hlavě způsobem, že moje klidná povaha začala uvnitř sebe sama potichu vrčet. Nadšením asi ne. Náhle, aniž bych to čekal jsem stál na zastávce. ČTVRT HODINY před příjezdem autobusu! V oslepujícím bílu jsem asi nějak moc chvátal, nebo já nevím co, každopádně jsem přišel na Mariánské v 16,15 a bus mi jel až v 16,35. Krása, zavrčel jsem v duchu. Promočený od tajícího sněhu, který si navíc usmyslel, že mě bude bodat do kůže jak tisíc malých jehliček, nevrlý, přešlapávající v mokrých botech (ano, moje ADIDAS si užily svoje – koukám, že někdy by bylo dobré poslechnout mámu!) a vrhající nevraživé pohledy jsem stál na Mariánském pět…..deset…patnáct…KONEČNĚ DVACET MINUT!!
Když autobus přijel, s zmrzlými prsty jsem vylovil desetikorunu a nastoupil. Cesta domů se už dala přežít…
Když to vezmu kolem a kolem…Co je to zatraceně za počasí?? Nevím jak vy, ale já jsem si, zvlášť po minulém týdnu, představoval nástup jara trochu jinak…
Mno nic, zatím se jdu zabývat něčím jiným.
Cya
Jmenuji se Petr Miko a jsem 21letým studentem ZČU v Plzni. Studuji obor Inženýrská informatika na Fakultě aplikovaných věd.
leviathan
20.3. 2007 v 18:41
odstavec cislo tri: zkouseni z elektra? to si delas srandu :) … pockej, tys vlkastne nepsal pisemku
odstavec cislo ctyri: no .. vzhledem k tomu, ze jsem se na to ucil 30minut pred tridou mam myslim vsechny otazky … typoval bych dva nebo tri ;)
odstavec cislo sest: me jel bus v 15:00 mehehe
zhodnoceni:
peknej prvni clanek, ale prvni clanek na blogu je vetsinou o tobe, o tvych zajmech a podobne, aby lidi vedeli, s kym maj tu cest :). ja tam taky takovej mel, ale zdal se mi debilni, tak jsem ho smazal. a muzu taky doporucit nejakou antispam ochranu, protoze zachvili ti to napadne nejakej spamovej bot.
ave satanas
p.s. a linkni ten svuj blog vsem, vcetne nasi maly gothky ;) ;) ;) :D
Helen
20.3. 2007 v 20:00
Kesy
20.3. 2007 v 21:13
Standiii
25.3. 2007 v 11:03